Vyhledat
  • Dagmar

💙Asertivita aneb „Neříkejte ano, pokud myslíte ne“

Aktualizováno: úno 9

Asertivita. Dnes moderní téma a dovolím si tvrdit, že jedno z těch, o kterých všichni mluví, aniž by věděli, co to znamená. Tak se na to pojďme podívat.


Definice


Asi nejrozumnější definici jsem našla na Wiki, kde píšou, cituji: “Pojem asertivita označuje schopnost prosazovat jiný názor, stanovisko nebo zájem.


Umožňuje jasně vyjádřit a prosadit naše názory a myšlenky, aniž bychom narušovali práva ostatních.” Konec citace.


K asertivitě podle mého názoru a mojí vlastní zkušenosti musíme dozrát.

Nevím, že nevím


Pokud je člověku dvacet a neví, že neví, tak prosazuje sice svoje názory velmi sebejistě, ale na základě ničeho.


V momentu, kdy s ním někdo nesouhlasí, tak to bere jako osobní útok nebo se začne rozčilovat a neumí argumentovat a v klidu a bez emocí vysvětlovat, proč to tak myslí a na základě čeho.


Ale abych nediskriminovala nějaké skupiny, s takovým člověkem se můžeme setkat i když je mu třeba šedesát plus.



Když se otevřeně nemluví


Já mám takovou zkušenost ve vlastní rodině, kdy moje babička, byla to nesmírně hodná a obětavá žena, ale měla tu vlastnost, že se urazila a my jsme obvykle vůbec nevěděli, proč a na základě čeho.


Takže naše babi rozhodně nebyla asertivní a hlavně ona o tom ani nedokázala mluvit, vždycky se nafoukla, začala natahovat a odešla.


V pracovním životě to bývá velmi podobné. Máme celou řadu lidí, se kterými se nám dobře diskutuje a jedná a třeba i o nepříjemných tématech, protože tito lidé jsou argumentačně velmi zdatní, jsou zdravě sebevědomí a dokážou také přistoupit na kompromis.


To je také schopnost asertivního člověka, být schopen přistoupit na kompromis, samozřejmě pokud tento kompromis dává smysl.


💡 Asertivní člověk dává také prostor ostatním, umí naslouchat a nesnaží se na sebe stále strhávat pozornost. Umí přiznat, v případě, že ve tvrzení protistrany je něco, co on považuje za prospěšné nebo pravdivé, tak to také zmíní a uzná.


Asertivita balancuje mezi pasivitou a agresivitou.

Pasivní člověk je obvykle v komunikaci nebo jednání schopen přistoupit na více méně cokoliv, ale pak se mu to většinou rozleží v hlavě a z dané situace velmi pravděpodobně nevychází jako vítěz, ale často jako poražený.


Pak to někde řeší na chodbě s někým jednotlivě, protože se bojí vrátit a svůj názor třeba poupravit nebo dokonce úplně změnit.


Agresivní protipól zase jede přes mrtvoly a je mu úplně jedno, co si kdo myslí, jaké postoje nebo argumenty používá protistrana. Válcuje, manipuluje, ať se děje, co se děje.


Naučte se říkat NE a neříkejte ANO, pokud to není to, co si myslíte.

Známé přísloví nám říká:Před nikým se nepovyšuj, ale zároveň se před nikým také neponižuj“!


Pokud se pořád někde krčíme, bojíme se zapojit do diskuze, všechno sice víme, ale v momentu, kdy máme vyjádřit svůj názor, tak buď papouškujeme názor šéfa nebo říkáme nějaké obecné záležitosti, které se dají vysvětlit, tak nebo i onak, co asi můžeme čekat od okolí?


Tímto si člověk moc obdivovatelů a podporovatelů nezíská. Bude nás někdo brát vážně, zeptá se nás někdo, co si o tématu myslíme?


Naučit se říkat NE, chce jen trochu praxe.


Doma nám to většinou jde nebo se mýlím? Děti používají zápory běžně. U nás je momentálně v kurzu: nebudu si mýt zuby, nebudu uklízet, to jíst nebudu atd.....