Vyhledat
  • Dagmar

💙Cíl už mám a teď se k němu ještě dostat…

Aktualizováno: úno 9

Ano, vytyčení cíle není zase až tak těžké, ale jak se ke svému cíli skutečně dopracovat? Co musím udělat pro to, abych mohl svůj cíl dosáhnout? Proč selhávám? A nestojím si v cestě jen já sám?


K napsání tohoto článku mne inspiroval, dneska ráno Michal Holub, který sdílel pojednání o produktivitě a zdůrazňoval zde, že je nutné mít cíl. Souhlas. Bez toho to nepůjde. Pokud nevím kam jdu, asi těžko tam dojdu.


Abych demonstrovala, sama na sobě, jak si nastavit cíl a jak se k němu dostat, podělím se s Vámi o svůj příběh.


Můj příběh


Už jako malá holka, jsme si s mojí sousedkou Janou, definovaly naše životní moto, že „to co chceme, to dosáhneme“.


Už nevím, při jaké příležitosti to bylo, ale asi to velkou hloubku nemělo. Jana byla o rok starší, obě jsme se dobře učily ve škole a jak šel čas, tak jsme se z komunismu, přesunuli do kapitalismu a otevřeli se nám všem nové možnosti.


Jana začala už na střední škole chodit moderovat do rádia, dneska dělá ředitelku, myslím, že ne, jenom jednoho rádia.



A co já?


Také jsem si začala definovat svůj cíl. Moje cíle, které jsem si stanovila, už jako dítě, byly následující: chtěla jsem vystudovat VŠ a naučit se nejméně jeden jazyk – perfektně.


No a teď k té vlastní realizaci


Moje mamka mi vždycky říkala, když jsem si stěžovala, že něco nezvládnu nebo „to nejde“, že


všechno jde, jen malé děti se musí, nejdříve naučit chodit“.

A tím jsme to téma uzavřely a většinou, to samozřejmě šlo, jen se muselo vyvinout nějaké větší úsilí. O to tady jde. Emil Zátopek říkal, pokud se nepletu, „pokud to nejde, přidej“.


No tak to nepůjde...


Bohužel, bez toho, že se budeme snažit, učit se novým věcem a vzdělávat se, většinou žádného cíle nedosáhneme. Většinou si v naší cestě nejvíce stojíme sami, protože první reakce je: no, tak to nepůjde, to nezvládnu, co by tomu řekli lidi?


Odpověď je prostá, nic.


Je to náš život a ten si musíme, prožít sami.

Nikdo to za nás neudělá. Jestli budeme studovat takovou nebo makovou věc, nikoho to kromě nás a našich blízkých nezajímá. A pokud to chceme, tak musíme přestat mluvit, o tom, kde všude je zakopaný pes a proč to nejde, protože jinak to opravdu nepůjde.


Miluji jógu


Chodím cvičit Bikram jógu a doporučuji všem, kdo chtějí pochopit, že něco NEJDE, je jenom v naší hlavě. Pokud si řekneme, že to jde, tak to prostě půjde!


Po pěti letech cvičení, mám ve 43 letech takovou flexibilitu, kterou jsem nikdy v životě neměla. Udělám pozice, o kterých se mi ani ve snu nezdálo.


A mimochodem ještě si vyčistím hlavu, tím, že se cvičí ve 42 °C a pevně dané sekvenci, prostě není čas, myslet na nesmysly.


Nastavení cíle


A teď k tomu, jak jsem si kráčela ke svým vytyčeným cílům. Začnu jazyky. Už asi od 3 třídy jsem od 7.00 hodin od rána chodila na nepovinný kurz němčiny. Abych to náhodou nepropásla, jezdila jsem prvním autobusem v 6.05, myslím, že jsem nikdy nechyběla.


K tomu mi rodiče platili hodiny němčiny u nějaké jejich známé, paní byla Němka, a ještě jsme s kamarádkou chodily na soukromé hodiny k naší paní učitelce němčiny, k ní domů. No vypadá to, že js