Od Startupu, přes rozumně řízenou firmu, až ke korporátu

aneb základem je dělba práce

Klasickou nemocí Startupů je, že všichni dělají všechno, takový „Brouk Pytlík“, práce všeho druhu nebo také to může vypadat jako „Pat a Mat“.

Pokud se Startup dostane přes klasické dětské nemoci k firmě, kde už to dává nějaký smysl, může to trvat poměrně dlouho, někde i léta a nebo se to nepodaří vůbec.

Většinou, záchranou bývá, vstup nějakého osvíceného investora, který nechce chaos řízený na základě pocitů a intuice, ale chce něco, co má budoucnost, myšlenku a řád a přinese mu zajímavé zhodnocení investice.

Kdo neměří, neřídí

Nedávno mi jeden můj kamarád říkal, že svou firmu řídí na základě své intuice, procesy nemá, všechno si řídí sám, o všem rozhoduje. Podniká už hodně let, není na tom špatně, ale žádný zázrak nebo něco, co by se dalo popsat jako super úspěšná firma, to rozhodně není.

Fluktuace vysoká, různé čachry s dohodami, Ičařema – Švarz systém jako vyšitý. Jak to není nijak řízené, tak mu samozřejmě tečou peníze všemi směry, protože, kde není pořádek, tam prostě přes ty odpadky není vidět.

A obávám se, že není jediný, kterému se shodou událostí něco povedlo, ale jelikož nikdy nepracoval někde, kde to už třeba funguje 100 let a efektivně, ani nechápe, že by to vlastně mohlo jít jinak, a že ve finále může i více a elegantněji vydělat.

Na LinkedInu jsem si všimla, že celá řada CEO bývalých nebo současných Startupů se staví do pozice náborářů a hledají prostřednictvím sociálních sítí nějaké super profíky zadarmo. Cíl je ušetřit za personálky. Většinou to tam také píšou.

Příživy nechci!

Osobně, když jsem téměř před 20 lety v HR začínala taká jsem nesnášela tyto „příživy“, myšleno Headhuntery a personálky.

Samozřejmě člověk, jak vyzrává, tak chápe, že „sám“ toho moc nezmůže, a že nábor je vlastně strašná otrava – čest všem náborářům, já bych to dělat nemohla a opravdu vím, co toto řemeslo znamená. Takže jste nakonec velmi rádi, že takové firmy existují.

Jak jsem se po letech dostala do už nějakého sofistikovanějšího intelektuálního rozpoložení, pochopila jsem, že klasické české „Zlaté ručičky“ všechno opraví, všechno udělají a poradí si v každé situaci je prostě naprostá blbost a české kutilství k žádné slávě nevede. Tedy nic není udělané pořádně, všechno je takové laciné a nepěkné, ale hlavně, když to bylo skoro zadarmo....

Naštěstí, v mém případě, mě silně ovlivňovali kolegové ze západního světa, kteří to, že si doma opravím kohoutek, vůbec nechápou a dělat nebudou. Ono je to ani nenapadne.

Jsem náborář nebo ředitel?

Ale zpět k tématu. Pokud CEO firmy hledá na LI nebo na FB nějaké ředitele, tak prostě a jednoduše není CEO firmy, nepochopil svoji roli, že tu firmu má řídit, ale staví se do pozice specialisty na nábor.

Ono, pokud by takový post napsal Bill nebo někdo podobný, tak se mu ozvou opravdu ti nejlepší v oboru, ale nějaký no name CEO? Dnes si CEO na vizitku může napsat každý a ještě to neznamená, že to tak i je.

Dále pro mě by už bylo odstrašující, býti tím top ředitelem, který se má tomu CEO ozvat, tato forma komunikace. Tak teď šetřím na HH, zítra budu chtít Marketing zadarmo, právník je také "příživa", smlouvu si také napíšu sám.

Dělba práce

A jsme u toho. Dělba práce. Pokud jsem ředitel, tak řídím a krásně a rozumně rozděluji práci tak, aby na mě ideálně moc nezbylo.

Starám se o strategické věci, přemýšlím, kam firmu posunu dál, na jaký trh budu expandovat, kde jsou nové podnikatelské příležitosti, jak na inovace, jestli se s někým nespojit atd.

Pokud jsem náborář, finanční specialita, účetní nebo cokoliv jiného, také neříkám řediteli (doufám), jak má řídit firmu. To není moje práce.

Opět jsme v Korporátním Blues

Ano, můžeme namítnout zvrácenost přebujelých korporátů, kde máme specialistu na jednu tabulku. To je samozřejmě nesmysl a znak toho, že firma je už tak bohatá, že je jí to naprosto jedno a takový tabulkář jestli tam je nebo není se v P&L vlastně vůbec neprojeví.

Ono v některých korporátech je na úrovni takového tabulkáře i celá země, která už je třeba 5 let ve ztrátě a nikdo to vlastně neřeší, protože ji sanují jiné země.

A dokonce se i v těchto ztrátových firmách vyplácí bonusy. Za co? Je mi neznámo, má duše ekonoma krvácí, ale to asi nevyřeším.

Ovšem naši Startupisti v této pozici nejsou a nemohou být, neboť pokud by se takto chovali, do měsíce zkrachují.

Tak co s tím?

Jelikož jsem se narodila ve Zlíně a Baťovská tradice tam pořád rezonuje, dovolím si doporučit následující. „Ševče, drž se svého řemesla“.

Těch příkladů najdeme asi nepočítaně, jak se to dá dělat dobře, ale také velmi špatně. Nicméně, pokud budeme mít tendence zase upadat do mikromanagementu, tak je fajn, nad sebou se zamyslet.

Třeba se podívat do Obchodního rejstříku, kde zjistím, že jsem jednatel společnosti a začnu se věnovat tedy jednání za společnost a ne montování nábytku, náboru, účetnictví nebo, že bych ještě šla uklidit toalety?

Pokud vás zajímají moje Semináře, tak koukněte.

Pokud potřebujete HR Interima nebo Virtuálního HR ředitele, popř. HR seniorního poradce, zde více info.

Pokud hledáte Mentora, tak koukněte sem. A pokud hledáte práci, tak kariérní poradenství je zde.

A koho HR nezajímá, ale má třeba alergii na lepek jako já, tak koukněte na můj web celiakarna.cz, je tam také moje oblíbená jóga:-).